Výprava do znojemského podzemí

Znojemské podzemí se s jihlavským přetahuje o první místo co do celkové délky podzemních chodeb. Ta se mění podle aktuálních nových objevů. V současnosti vede Znojmo s délkou asi 25 km chodeb. To u člověka při vstupu vyvolá více než respekt!

Dávno po setmění sestupujeme po dlouhých schodech do hloubky pod město plní očekávání!

Naneštěstí je podobně jako v Jihlavě většina podzemního systému chodeb vyztužena vrstvou fádního šedého betonu. Chodby se díky tomu podobají jedna druhé, jsou poměrně čisté, suché a taky nudné.

Nicméně sama spletitost chodeb v různých úrovních je nanejvýš zajímavá. Během několika málo minut se tu člověk dokonale ztratí a musí spoléhat na dobrou vůli svých znalých průvodců.

Protože jsou nicméně podzemní chodby propojeny s mnoha domy na povrchu, dá se na některých místech dostat i do vyšších pater, která nebyla zabetonována a spatřit krásné historické cihelné klenby jak se středověké město sluší a patří.

Jednou z našich trpělivých průvodkyň byla krásná Valča. Za její úsměv jsme byli ochotní ji následovat bez odmlouvání úplně kamkoliv.

Postupně jsme se dostali i do známých míst. Po tomto schodišti jsme se Stopařem a Sovou z Eridanu sestoupili do podzemí zhruba před 16 roky. Tehdy byl průjezd v ulici otevřený a dveře do sklepa se nezamykaly. Dnes jsou podzemní chodby zastřežené senzory pohybu a v průjezdu je luxusní obchod s oblečením.

Občas jsou chodby širší než na jednu postavu a sem tam se mihnou člověku nad hlavou i pěkné vyzděné oblouky kleneb.

Systém je tak rozsáhlý, že po hodince, dvou se v chodbách nakonec ztratí i největší znalci. Pak přichází ke slovu mapa…

…a plamenná debata nad tím, kde že to doopravdy jsme. Určit přesnou polohu bývá těžké, ale aspoň na hrubo jsme se zorientovali.

Do cesty se nám ovšem staví nepříjemné překážky. Například zde se ¥ protahuje nejužší skulinou v podzemním Znojmě, aby se ještě někdy dostal domů. Vylezl přidušený a s roztrženým tričkem, ale jako jediný z nás tuhle cestu opravdu zvládl.

My ostatní jsme museli do vody. Znáte ten pocit, když plavete do tmy v led(n)ové vodě neznámé hloubky a strop nad vaší hlavou klesá níž a níž?

Jako první se s podzemní plavbou vypořádala Verča, která do vody skočila i v oblečení. Po výstupu na mráz na povrchu toho záhy litovala.

My ostatní jsme na to šli s rozvahou a bez oblečení. Lukáš navíc i s helmou.

Za odvahu, tprělivost a odhodlání jsme se nakonec dostali až na nejjižnější bod znojemského podzemí. Ovšem ne tak docela - voda v počvě pokračuje do roury, do které by možná šlo vlézt. A tak jsem do ní vlezl a pokračoval sám dalších pár desítek metrů. Roura se ovšem zdála být nekonečnou a když mně kamarádi zmizeli z dohledu i doslechu, raději jsem se doplazil zpět. Sám se na takové úlohy tak úplně necítím.

Šestnáctero statečných podzemních průzkumníků z Druhého Brna, Jihlavy, Znojma a Popradu.

A naši ochotní průvodci Eliška, Adam a Valča.

Před jedenáctou je na čase po sobě uklidit, zamknout, poděkovat a vyrazit na afterparty do naší (ne)oblíbené Mezopotámie.